Soběslavská matematika aneb když 2x12=6

11.11.2024

Přesně takové jsou totiž počty v podání soběslavského Á týmu. Ano, kluci nejsou žádní Einsteini, ovšem florbal jim jde na výbornou, a tak po dvou dvanáctibrankových výhrách berou z víkendu plných šest bodů.

Bylo sychravé sobotní ráno, když se mlžným oparem, vznášejícím se u místní sportovní haly, začali pomalu trousit florbalisté soběslavského Banesu a chýnovského Sokola. Sportovní den u řeky Lužnice mělo toho rána otevřít utkání, které na základě historických statistik slibovalo solidní a vyrovnanou podívanou.

Jak už to tak ovšem bývá, předvolební průzkumy se často pletou, a to tím spíše, když se domácí Soběslav rozhodne neponechat nic náhodě a na rozespalého soupeře vlétne silou uragánu. Nekoncentrovaná obrana Chýnova v čele s bývalým soběslavským gólmanem Vondruškou nebyla na podobný vstup do utkání absolutně připravena a pod náporem poprvé povolila už v polovině třetí minuty.

To, co následovalo poté, byla hotová florbalová symfonie. Soběslavští řádili v útrobách chýnovské defenzívy jak střevní chřipka a už v průběhu sedmé minuty je tím pádem mohl hřát v bříšku velmi pohodlný náskok 5:0. Prostě takový klasický "Banes válec". Pak ovšem řídká obrana Chýnova přeci jen získala o něco tužší konzistenci a tsunami domácích hráčů lehce otupělo. Do šancí se pomalu začali dostávat i hosté, nicméně v útočném pásmu se jim nedařilo o nic lépe než před vlastní brankou. Štěstí toho rána prostě stálo na straně Banesu, a když tedy i mladý chýnovský Vachta nezkrotil v samostatném úniku neposedný míček a hlavní hvězda hostů starý chýnovský Korbel neproměnila ani nařízené trestné střílení, udělal nakonec tečku za hvězdnou třetinou soběslavský Gondek. 6:0 a nálada hráčů v zeleném byla bujará.

Jak se ovšem ukázalo, bylo to ještě poněkud předčasné. Chýnov totiž od druhé třetiny přeci jen začal naplňovat předzápasové predikce důstojného soupeře a zejména v útoku se výrazně zlepšil, čímž zvýšil i tlak na soběslavskou obranu. Ta začala vyrábět chyby stejně jako kupit přestupky proti pravidlům a bylo tím pádem jen otázkou času, než se i Sokol dočká svého první úspěchu.

Ten čas uzrál, když na světelné tabuli svítilo 19:51 a hostující Korbel potrestal první vyloučení Soběslavských. Zanedlouho poté jej napodobili ještě dva jeho spoluhráči a vzhledem k tomu, že Soběslav skórovala v této části hry jen jedinkrát, vyhrál Chýnov prostřední dějství v poměru 3:1, čímž se z pohledu hráčů v zeleném poněkud neplánovaně vrátil do hry. Když pak nádavkem v závěru třetiny z posilovny zocelený soběslavský Hruška sroloval hostujícího Papeže u mantinelu, dostal Chýnov další příležitost k nádechu.

Na začátku třetí třetiny to pak byl právě Papež, kdo zákrok na bližního sama sebe potrestal a předčasně ukončil Hruškovu čtyřminutovou exkomunikaci na trestné lavici. Záhy pak bylo ještě hůře, protože Sokol se dostal až na dohled pouhých dvou branek, což domácího trenéra Vančatu donutilo vybrat oddechový čas, zvýšit hlas a ke svým ovečkám důrazně promluvit.

Koučovo kázání padlo na úrodnou půdu a Banes opět přeřadil na vyšší rychlostní stupeň. V kombinaci s tím, že hostující brankář byl v posledních týdnech pro změnu přeřazen na jinou směnu, než na které se aktuálně pohybuje jeho herní forma, skončilo sobotní drama předčasně, tedy konkrétně již ve čtyřicáté první minutě. Přesně tedy v momentě, kdy letošní nejzářivější akvizice v zeleném dresu Pavel Formánek při své legendární otočce zpoza branky nejprve přišlápla nešťastnému hostujícímu brankáři ruku a vzápětí vsítila i branku. Jak už to tak v jeho případě často bývá zvykem, z etických důvodů nejmenovaný hlavní arbitr viděl jen druhou z popsaných událostí a jubilejní desátý gól domácích byl tím pádem prohlášen za zcela regulérní. S ním přišlo i definitivní zlomení odporu houževnatého soupeře, přičemž i poslední dvě hvizdem hlavního sudího Vraspíra stvrzené branky byly opět v plné režii hráčů v zeleném.

Banes Florbal Soběslav – TJ Sokol Chýnov 12:7 (za Soběslav: 2:27 Štěpánek (Pantoflíček), 3:35 Zíka (Formánek), 4:24 Pantoflíček (Vácha), 4:58 Formánek (Malecha), 6:32 Vácha (Pantoflíček), 14:35 Gondek (Malecha), 24:01 Zíka (Malecha), 34:37 Pantoflíček (Štěpánek), 36:58 Vácha (Štěpánek), 40:35 Formánek (Gondek), 41:12 Vránek (Gondek), 43:32 Formánek (Vránek))

S vědomím toho, že ani šestibrankový náskok po první třetině nemusí ještě znamenat pohodlnou cestu ke třem bodům, nastoupila Soběslav proti svému druhému soupeři v podobě béčka milevského Došwichu. A nástup to byl podobně drtivý jako proti Chýnovu, snad jen s tím rozdílem, že během první patnáctiminutovky si hráči v zeleném udělali raději ještě o gól větší rezervu. Diváci tak viděli naprostou dominanci Banesu na straně jedné a poměrně nevybíravou destrukci Došwichu na straně druhé. Tedy většina diváků to viděla. Ne tak ovšem Tonda Štěpánek, který byl po fiasku z pohárového utkání zbaven funkce srovnávače mantinelů, pročež nyní lehce trucuje a na zápasy svého milovaného klubu a oblíbeného syna chodí demonstrativně pozdě. Mantinely od té doby nikdo nerovná a kdo kdy zřel kvality Tondovi práce na vlastní oči, nepozná rozdíl.

Tonda tak spolu s ostatními viděl až první branku hostí v úvodu druhé třetiny. Pocit déjà vú, který se po ní mohl lehce vkrádat na soběslavskou střídačku však záhy utnul Malecha, krátce poté znovu Malecha, Vácha, Vránek a nakonec i Krátoška. 12:1 a po dvou třetinách bylo hotovo.

Navzdor milevským hráčům, kteří by se už nejraději viděli někde v šatně či v kanále cestou domů, se však ještě musela dohrát třetí třetina. Bohužel i ze Soběslavských za rozhodnutého stavu pomalu ale jistě vyprchalo nadšení ze hry a přítomné čekalo poměrně nezáživné završení jinak parádního sobotního dne.

Ve finále to nebavilo rozhodčí, nebavilo to hráče, nebavilo to pořadatele, nebavilo to diváky na tribuně a nebavilo to jmenovitě ani Antonína Štěpánka v hořčičně žluté prošívané zimní vestě, kterou v nevlídných podzimních dnech obléká přes svoji sváteční havajskou košili, aby mu nenamrzl její elegantní květovaný vzor.

Ospalého tempa sice dokázal Došwich hned třikrát využít ke kosmetické úpravě údajů na světelné tabuli, což způsobilo, že to ve finále přestalo bavit i do té doby spokojeného soběslavského brankáře Doležala. Laťka však byla toho dne domácími hráči nastavena tak nedosažitelně vysoko, že nebylo v silách Milevských se k ní byť jen přiblížit.  

Čtyři vteřiny před koncem zcela rozhodnutého utkání, tedy v situaci, kdy už to vypadalo, že bude všeobecnému trápení konec, probudil se jako první ze sobotní letargie Kamil Vraspír, ještě jednou se rozhodl prohnat vzduch štěrbinou své naleštěné rozhodcovské píšťalky a dát tím Soběslavským skrze nařízené trestné střílení příležitost dokonat den šťastnou třináctkou.

Na domácí střídačce zavládla panika. Trestná střílení jsou přesně tou činností, ve které hvězdy v zeleném dresu poměrně tápou, a tak zatímco arbitři utkání vysvětlovali absolutní nezbytnost vzniklé situace lehce rozladěným milevským hráčům, soběslavští ostrostřelci dostali relativně dlouhý prostor prohlédnout si pořádně špičky svých tenisek.

Trenér Šíma Vančata byl však připraven. Uchvácen studiem života Johanky z Arku věděl, že stejně jako i ona vytáhla ve své době ze svrabu tým Francie, i Soběslavské trápení může ukončit jen naprosto čistý a neposkvrněný hráč. A tak, mylně přesvědčen, že je konečně osvícen, ukázal prstem na soběslavského benjamínka Hyánka.

No… buďto toho má Kuba Hyánek za sebou už mnohem víc, než veřejně přiznává, nebo se prostě jenom rychle učí od svých starších vzorů v zeleném soběslavském dresu. Jediná podobnost s Pannou orleánskou tak zůstala v tom, že i Jakub při provedení samostatného nájezdu nakonec shořel. Každopádně tradice byla dodržena a nájezdový spasitel se v Soběslavi hledá dál.

Drobná kaňka velikosti mexického dolaru však nemohla nikomu z domácích zkazit veleúspěšný šestibodový den. Světla zhasla, diváci se spokojeně rozešli do svých domovů, Kuba Malecha odběhl zkontrolovat zápis o utkání, jestli mu v oficiálních statistikách nebyla upřena některá z jeho četných branek či asistencí, zbytek týmu vyrazil slavit, trenér Vančata vzdal studium historie a šel si na eBay koupit Grimoár a vůbec nikdo tak již neviděl, jak v potemnělé hale silueta muže v prošívané zimní vestě svými prsty lehce pohladila hranu mantinelu, toho kusu opuštěného černého plastu, který na svém místě, nikým nesrovnán, vydrží až do příští soboty. V ten den jej totiž znovu ozáří svit reflektorů v zápasech soběslavského B týmu. Věřme, že jejich počínání bude stejně suverénní, jako víkendové vystoupení áčka. Přijďte kluky 16.11. podpořit! Úvodní buly proti céčku budějovické Florbalové akademie je naplánována na 9:00.

FBC Došwich Milevsko B – Banes Florbal Soběslav 4:12 (za Soběslav: 1:40 Malecha (Formánek), 3:58 Zíka (bez asistence), 11:10 Hruška (Podlaha), 13:08 Zíka (Formánek) 13:25 Podlaha (bez asistence), 13:42 Vácha (Pantoflíček), 14:00 Zíka (Malecha), 22:05 Malecha (Formánek), 24:40 Malecha (bez asistence), 26:51 Vácha (bez asistence), 27:36 Vránek (Tuček), 28:27 Krátoška (Podlaha))