Chtěl bych říct něco vtipného, ale zrovna mě nic nenapadá

06.06.2024

říká v rozhovoru pro klubové stránky hráč, trenér, funkcionář, minoritní sponzor, a především veliký soběslavský srdcař Libor Podlaha. A i přesto, že po prvních dvou otázkách to tak nevypadalo, nakonec se z toho vyklubal plodný a obsáhlý rozhovor, plný bilancování, výhledů do budoucna i osobních vizí směřování klubu a vlastní kariéry. Dnes vám přinášíme jeho první část. Pojďme tedy k bilancování…

Redakce: Ahoj, Libore, jak se daří?

Libor: Jako fakt?... to přeskočme.

Redakce: výborně…  tak tedy, letos jsi po tom hochštaplerovi, který vloni dovedl mužský A tým k sestupu z divize převzal pevně do svých rukou trénování mužů. V základní části jste bodovali ve všech zápasech až na dva duely s Táborem, a nakonec z toho byla druhá příčka hned za ním. Co na to říkáš?

Libor: Ty jo... ale jo, umístění odpovídá. Druhé místo bylo zasloužené a takhle to asi mělo být. Tábor lepší, ostatní týmy horší. Co k tomu dodat?

Redakce: Tady se ptám já. Takže spokojenost?

Libor: No spokojenost to není, když jsme neskončili první, to určitě ne. Ale to, co jsme nakonec uhráli reálně odpovídá tomu, na co jsme měli. Před sezónou jsme si říkali, že budeme buď první, nebo druzí. Nevěděli jsme sice co do toho promítne za hráče Písek nebo Milevsko (pozn. redakce: vloni postoupily A týmy těchto klubů do národní ligy a restrukturalizovaly kádry), ale tak vzhledem k velikosti našeho týmu a vůbec celého klubu a našich zkušeností to takhle nějak muselo dopadnout. Bodovali jsme pravidelně, jak říkáš, ale na druhou stranu jsme spousty zápasů prohráli na nájezdy (pozn. redakce: 5 v sezóně a další jeden v nadstavbové části).

Redakce: Nájezdy ale Soběslavi nejdou dlouhodobě. Proč?

Libor: Popravdě nevím, čím to je. Možná jsme to vždycky podcenili a nešli jsme po tom druhém bodu, což ve finále dělalo ztrátu deset bodů jen v zápasech prohraných na nájezdy. Upřímně, účelem téhle sezóny ani tak nebylo skončit na nějakém konkrétním místě, protože bylo víceméně jasné, že budeme hrát na špici. Smyslem bylo dát tomu nějaký řád a prohloubit základní prvky a návyky, které jsme na začátku sezóny sice měli, ale později v průběhu sezóny se nám opět vytratily a rázem z toho byla zase jen honba za body, za tím, kdo dá víc gólů a hlavně za tím, abychom skončili do druhého místa a mohli hrát nadstavbu. Docházka na tréninky byla jako vždy. Ze začátku paráda a potom přišlo tradiční maturitní období a bídné pátky, také nějaká zranění, nemoci a tak dál a tak dál. Vlastně klasický průběh, který se odehrál i minulou sezónu v divizi a který se podle mě bude odehrávat i sezónu příští. Takže vlastně všechno při starém.

Vloni chybělo málo. Byli jsme třetí od spodu a poslední divizní tým pod čarou, který sestupoval. Kdybychom nesestoupili, tak letošní rok mohl vypadat úplně jinak a ty zkušenosti a ten tým, ale s tím i celé nové období mohlo být taky úplně jiné. Takže v té otázce, kterou jsi měl na začátku, bych vůbec neviděl to negativní, že tým vloni sestoupil, ale jen, že to odráželo klasický průběh sezóny v Soběslavi. Na druhou stranu, jak jsem říkal, v regionální lize má náš klub relativně dobré postavení. Na téhle úrovni, zejména i s ohledem na mládež, patříme mezi špičku. Nesmíme zapomenout, že se porovnáváme na kluby typu Milevsko či Písek, které ovšem mají regulérní zaměstnance. No a nebo Tábor, což je třicetitisícové město. Když se na druhou stranu koukneš na Vodňany, na Chýnov, na Vimperk a ostatní města, které tam jsou, tak jsme aktuálně někde mezi těmihle dvěma kategoriemi – mezi těmi dobrými a mezi těmi, kteří na to prostě dlabou. A přesně tomu odpovídá i umístění v lize. Takže vlastně hrajeme přesně to, na co aktuálně máme.

To momentální druhý místo v regionální lize pořád utáhneme individualitami a nepotřebujeme žádnou velkou souhru týmu, žádný systém, pořád to rozhodují právě ty individuality.

Redakce: Ty jsi to tímhle už nastínil, ale přesto: Soběslav je i podle průběhu letošní sezóny schopná měřit se i s těmi nejlepšími týmy ve své kategorii, ale v nadstavbě bylo vidět, že přeci jen něco málo ještě chybí. Prohra s Pelhřimovem, prohra na nájezdy s Táborem, prohra se Světlou nad Sázavou - hlavně tenhle zápas rozhodně nenaplnil očekávání. Byl to přímý souboj o postup do Divize a hrubě se to nepovedlo. Chceš se k tomu ještě vracet?

Libor: Nadstavba za mě vlastně dobrá, byť takhle jak to říkáš to zní blbě. Ale když to vezmu zápas po zápase, tak první utkání s Jihlavou oddřený, odmakaný, štěstí na naší straně, super.  Střetnutí s Pelhřimovem v jeho domovské hale… to bylo vlastně za odměnu. Tak deset hráčů z jejich sestavy má zkušenosti z národní ligy a byl to opravdu těžký soupeř. Za mě krásný florbal, kde naopak oni byly samozřejmě lepší, oni hráli líp, oni všechno líp, ale kdyby tam spadly jedna dvě „tuňti“ pro nás, tak to mohlo klidně dopadnout i v náš prospěch. Ten tým, který o týden později přijel do Tábora na druhé kolo, to byl úplně jiný mančaft a ty bychom podle mě smázli. Zápas s Táborem klasicky nahoru dolů. Dobře dotažená ztráta a pak standardní prohra na nájezdy. Každopádně vyrovnaný duel. Za mě ale dobrý, nemuseli jsme sestavu stahávat na dvě lajny, naopak Tábor okamžitě reagoval na vývoj a sestavu upravoval. My jsme ale hráli jako tým, zahráli si všichni a bylo to super. No a potom ten kolaps se Světlou. To nevím, co se stalo. Nechci to svádět na rozhodčí, ale pokud proti nám ve třicáté vteřině nařídí nájezd, tak to ať chceš nebo nechceš nastaví obraz hry do budoucna. No a nekoncentrace. V pátý minutě jsme tekli čtyři pět nula a všichni už věděli, že to nedopadne a chtěli jsme to jen dohrát. Stala se z toho jen otázka, jestli to skončí 9:5 nebo 8:4. Ale jinak to až na ten poslední zápas hodnotím pozitivně. Škoda, že zrovna tohle bylo poslední utkání, podle kterého se hodnotí celá sezóna. To ukázalo právě na věci, které nám jako celku chybí. Myslím tím, že v situacích, ve kterých to nejsou schopny utáhnout právě ty naše individuality, tak se nemůžeme spolehnout na systém. Říkal jsem to i klukům. V momentě, kdy systém začne jeden hráč porušovat, tak si hraje svoje jen on a zbylí čtyři kluci z lajny už neví, co mají dělat a vše se stává dílem náhody. Takže asi tak.

Redakce: Na divizi to tím pádem letos nestačilo. Ty už jsi na to tímhle víceméně odpověděl, ale co přesně dělat, aby to příští rok stačilo?

Libor: Co dělat? Tak ono, příští rok si troufnu tvrdit, že zase budeme hrát o první tři místa. Určitě potřebujeme stálého trenéra, který bude jak připravovat tréninky, tak i jezdit na zápasy. Pak taky potřebujeme, aby starší a zkušenější hráči přijali svoji roli a potlačili trochu vlastní ego. No a hlavně mít v týmu dobrou náladu. O nic jiného vlastně nejde.

Redakce: Když se ještě vrátíme k uplynulé sezóně, chtěl bys někoho z kluků jmenovitě pochválit?

Libor: Chtěl bych pochválit všechny, kteří poctivě chodili na trénink i ty, co poctivě jezdili na zápasy. Zároveň cením ty, kteří mají přidanou hodnotu pro klub. Myslím to tak, že ten sport nejen hrají, ale něco pro něj i dělají. To je za mě nejvíc.

Redakce: …a nechceš těch pár teda vyjmenovat?

Libor: Konkrétní nebudu, protože bych jich popravdě musel vyjmenovat strašně moc. Každýho za něco. Někoho za přístup, jiného zase za to, jak se mu vydařila sezóna. Mladé celkově za zlepšení. Musím zmínit i Kovyho (pozn. redakce: poručíka Michala Kovače), který se mi ke konci sezóny strašně líbil v obraně. Opravdu nechci být konkrétní, protože kluků, kteří si zaslouží pochvalu je hodně… od výborných golmanů, na kterých nám to opět stálo a jsou naší zdí, přes mladý obránce, z nichž někteří jsou teprve mladší junioři, takže to pro ně byl první rok v mužské soutěži. Za určité zápasy bych chtěl pochválit dokonce i rozhodčí. To, co se mi líbilo, bylo nadstavbové dvojutkání v Pelhřimově. To byl úplně jiný florbal, než jaký jsme hráli potom tady. Fantastický. A když jsou kvalitní rozhodčí, tak tomu pak odpovídá i obraz hry, protože když to naproti tomu srovnáš se zápasem proti Světlé, kde nám ve třicáté vteřině sudí písknul nájezd z rohu po faulu na hráče, který už byl s míčkem za brankovou čarou. Nesmyslné…

Co čeká mužské áčko během letní přípravy a co v příští sezóně? Jak to vypadá s kádrem? Kde se Libor nabíjí, když je "unavenej a demotivovanej"? Jak to bude s prázdinovým florbalovým kempem pro všechny kluky a holky a navštíví před ním Lukáš Pantoflíček solárium? A vůbec, co děti, mají si v Soběslavi kde hrát? To vše a ještě mnohem více se dozvíte v další části rozhovoru, který publikujeme v následujících dnech.