Trénovat děti je pro mě za odměnu

16.06.2024

říká Libor Podlaha v pokračování rozhorovu o florbalu v Soběslavi, změnách v kádru mužského Á týmu pro příští sezónu, letním florbalovém kempu pro všechny kluky a holky i o tom, proč ho trénování mládeže doslova nabíjí energií…

Redakce: Když se podíváme do budoucna: co čeká A tým teď?  Přiblížíš nám plán na léto?

Libor: Po sezóně jsme měli určité volno. Kdo chtěl, tak chodil na rekreační flóčo a od června jsme začali letní přípravu, kde budeme oproti minulé sezóně určitě víc běhat a míň chodit do posilovny, aby třeba Pantofel (Lukáš Pantoflíček) nebyl tak narostlej.

Potom potřebujeme začlenit nové kluky do party.  V červenci a srpnu nás pak čekají nějaké letní turnaje, jenom do Dobrušky vyrazíme se dvěma týmy. Věřím, že nám to pomůže začlenit nové kluky, kteří přijdou do party a partu pořádně stmelit. Částečně obměníme kádr, omladíme, protože kluci okolo třicítky, co k nám přešli před pár lety po rozpadu táborského Á týmu se letos opět do Tábora vrací. Naopak přijdou mladí okolo sedmnácti, tak věřím, že se dobře zapojí. 

No a do příští sezóny potřebujeme dobudovat zázemí, hlavně tedy trenéra. Nicméně nějaké nesmělé hlasy se ozývají od Šimona (Šimon Vančata), což by bylo jedině dobře. No a béčko je béčko. Pojedou si na své vlně a budou se rvát o bednu.

Teď je klid. Poslední zápas je za námi a když víš, že nemusíš makat do dalšího kola, tak máš alespoň čas zregenerovat a dát čas všemu, co tě tahá a bolí. No a oslavit konec sezóny jak v mužské kategorii, tak společně s ženami. Jó, tam je to vždycky legrace. Hlavně nám k tomu dopomůže Holba, protože jsme díky své produktivitě zase vyhráli nějaká ta pivka.

Redakce: O postupu do vyšší soutěže však často nerozhoduje jen umístění v tabulce, ale i politika. Už se tedy ví, v jaké soutěži bude Soběslav nastupovat příští rok?

Libor: S největší pravděpodobností to bude regionální liga. Herně jsme si to neuhráli. On ani tak není rozdíl mezi regionem a divizí z pohledu toho, že první tým regionální ligy by měl být nějak odříznutý od chvostu tabulky v divizi. Dokáží se mezi sebou bez problému porážet, ale ta špička od půlky nahoru… no… když budeš hrát třeba proti Gorilám z Plzně, tak ti může být jasné, že dostaneš 15-20 gólů anebo budeš muset vsadit na totální beton. A my nemáme na to, abychom… no prostě bychom v divizi víceméně museli vsadit na dílo náhody.

Redakce: Co se týká kádru… Michael Šťovíček a Pavel Lacina odhlásili odchod už dříve, táborští tři králové Marek Dóka, Miroslav Hloušek a Ondřej Kasika se přidali poměrně nedávno. Jsou naproti tomu ve výhledu nové posily?

Libor: Vrací se nám mladí junioři, které jsme vyslali na zkušenou do světa a jsme domluveni s Pavlem Formánků z Budějovic. Jinak ne. Golmani jsou stabilní (pozn. redakce: až po vzniku tohoto rozhovoru ohlásil Vláďa Petržilka odchod do Písku), útočníků máme mrak. A když to vezmeš, tak sice pět hráčů odchází, ale čtyři až pět zase přichází, takže akorát omladíme.

Jinak jsme nepoptávali, ačkoliv v případě postupu do divize se nás pár lidí už dopředu ptalo. Nechceme ovšem přivádět posily zvenčí za tu cenu, že mladé kluky posadíme. Je to dvousečné. Těžko říci, jestli jdeme správnou cestou, to ukáže čas, ale z toho neustálého vyzvídání, jestli je šance na divizi a co dál, z toho jsem osobně už hrozně unavený a neužívám si příliš vlastní florbal. Je těžké říct kamarádovi, se kterým sedíš na pivu, že zítra bude zrovna šestnáctý hráč a prostě sedí. A tak dál.

Jako špatné bych označil určitě negativní emoce, které někteří starší hráči v určitých zápasech přenášeli na celý tým. Nešvar myslet si, že to v našem širokém kádru budeme neustále stahovat na dvě lajny, když nás jezdí sedmnáct. Hrajeme amatérskou soutěž hlavně pro radost z florbalu a jakou asi bude mít radost těch sedm kluků, co si nezahrají, protože to chceme urvat za každou cenu stažením na dvě pětky? Na druhou stranu podle toho, že máme široký kádr, ale vypadají i tréninky a nestává se, že by nás tam bylo míň než 14-15, takže je můžeme mít tím pádem kvalitní. Nemáme ovšem stále ten rozdílový prvek, tedy někoho, kdo by se tomu v Soběslavi věnoval víc a chtěl tomu dát svůj volný čas. To není o čtyřech hodinách týdně. To je deset hodin týdně jen organizace a k tomu musíš připočítat ještě půlku víkendu kvůli zápasu. A i když si třeba myslíš, že to děláš dobře, nikdy se nezavděčíš všem a pak z toho jsi ještě navíc smutnej. Takže tak… co bylo vlastně za otázku?

Redakce: To už je asi jedno. Půjdeme dál… Libore, o Tobě je známo, že se hodně věnuješ mládežnickým kategoriím. Dělá Ti to radost?

Libor: No tak vždycky jsem říkal, že když jdeš unavenej a zdemotivovanej na tréninky dětí, tak během toho jednoho tréninku se ti to dovede tak otočit, že odcházíš naprosto šťastnej a příjemně unavenej. V kontrastu s tím krásně vyniká, když jdeš natěšenej na trénink mužů, na kterém se to naopak někdy otočí tak dokonale, že odcházíš deprimovanej. Trénovat děti je pro mě za odměnu a taky v tom vidím asi největší smysl. Někdy je to pravda nevděčné, protože z hlediska časové dotace, a to nepřeháním, se jim občas věnuješ víc než dětem vlastním a oni ti pak z nějakého zástupného důvodu skončí, protože třeba jejich rodiče tomu nejsou schopni dát ani zdaleka tolik. Takže jo, tentokrát jsem otázku nezapomenul a radost mi to dělá a baví mě to. A kdyby mě florbal zvládl uživit a zabezpečit rodinu, tak bych si klidně dokázal představit, že bych za peníze trénoval a nedělal nic jiného.

Redakce: V polovině prázdnin organizujete tradiční florbalový příměstský kemp pro všechny kluky a holky. Co na ně máte připraveno a jsou ještě volná místa?

Libor: Asi bych začal tím, že volná místa ještě máme. Aktuálně máme přihlášeno něco málo nad 40 dětí a doufám, že letos protneme padesátku. Ve hře je dokonce i to, že bychom tohle léto měli i skupinku kluků, kterým už je sedmnáct – osmnáct a budou je celý týden trénovat vyloženě superligový hráči. Ale to je stále v řešení. Tím pádem přibereme navíc jednoho trenéra a jinak už to máme tak vymazlené, že tam ani moc věcí, které lze ještě zlepšovat, není. Každopádně něco navíc, aby to bavilo jak děti, tak i nás, určitě vymyslíme. Takže tímto všechny, kteří stále váhají, ještě zvu, aby se dohlásili.

Ale jo, každý rok se něčemu novému naučíš. Z kraje nám třeba chybělo doladit jídlo, měli jsme s tím trochu problémy, ale teď už to máme všechno vychytaný. Navíc máme výborné zázemí, které nám závidí týmy, které hrají o jednu i dvě úrovně výše, než my. Máme skvělou partu, oproti prvním ročníkům kempu se přihlašují i mladší kluci a holky. Je to víc o balancu všech dnů a ne jen čistě o florbalu. Minulý rok nám kvůli počasí nevyšel bazén, tak doufám, že to letos to vyjde a máme také v hledáčku i některé florbalové reprezentanty, kteří by program bezesporu obohatili. Šimon Vácha má připravenu hromadu vtípků, Pantoflíček bude hezky opálený, Důša (Jan Dušek) bude mít hromadu příběhů z nejvyšších pater florbalu a Toník… Toník… no Toník bude fajn jako každý rok.

Nasbíral Libor za svoji kariéru více kanadských bodů, nebo spíš trestných minut? Jak dlouho bude ještě k osobním statistikám přičítat a co Krk? Ohlásí podle něj comeback? O začátcích florbalu v Soběslavi i začátcích Liborovi kariéry si budeme povídat ve třetí a závěrečné části našeho rozhovoru...