Vždycky jsem měl víc trestných minut, než kanadských bodů

23.06.2024

svěřuje se ve třetí a závěrečné části rozhovoru pro klubový web jedna z nejzapálenějších tváří soběslavského florbalu - Libor Podlaha. O začátcích florbalu v Soběslavi i o tom, jestli Libor věří v návrat legendy

Redakce: Libore, ty sice nepatříš k nejstarším otcům zakladatelům klubu, ale za ta dlouhá léta působení už bezesporu jsi v inventáři klubu.

Libor: no, to už asi jo.. Když kluci zakládali, tak mně bylo možná třináct a chodil jsem s nimi tehdy ještě do Sokolovny na tréninky. Hrálo se tři na tři a já ve svém věku ještě vůbec nemohl hrát oficiální soutěže za muže, takže jsem si pár let musel počkat a jen trénoval.

Redakce: Kam až sahá historie on-line databáze ČFBÚ, tak se dá dohledat, že zatímco v sezóně 2008/2009 jsi nevstřelil ani jeden jediný gól a se čtyřmi asistencemi ze šestnácti zápasů to taky nebyla žádná hitparáda. Letos už jsi odehrál 24 duelů a s osmi vstřelenými brankami a deseti asistencemi jsi se přiblížil k magickému průměru jeden bod na zápas. Ty zraješ jako víno a třeba pro Michaela Šťovíčka bys mohl být velikým vzorem, co všechno se dá za patnáct let dokázat a kam se dá posunout. Co příští rok? Kde se vidíš a jaká bude Tvoje role v týmu?

Libor: jo, jo… ale tak já měl vždycky víc trestných minut, než kanadských bodů. Pantofel mi to neustále připomíná. V kontrastu s Běldou (Martin Bělohlav), který má za nějakých 330 zápasů asi 800 bodů je to fakt asi rozdíl. Na druhou stranu si myslím, že moje přidaná hodnota byla vždycky někde jinde. Hlavně v mojí účasti na zápasech a trénincích. Měl jsem velikánskou účast a v tomhle jsem měl právě v Běldovi veliký vzor, protože on za prvních 4-5 sezón snad nevynechal jediný zápas. Tenkrát když jsem byl mladší, tak to byla spíš společenská událost. Po každém utkání se šlo na společný oběd, večeři a pak do hospody. V pátek jsme taky po tréninku odjížděli rovnou na zápas. Tam jsme se poblinkali, dostali v Moravských Budějovicích dvacet gólů a jeli zase domů.

Letos jsem nějaké body měl, ale spíše za B tým, kde ještě něco uhrát můžu. V áčku mi to popravdě ani moc nešlo. Příští sezóna je ve hvězdách, ale určitě plánuju najet na nějakou větší letní přípravu a uvidím, jestli na mě v áčku zbude místo. A když ne, tak si moc rád zahraju s klukama v béčku, protože z posledního turnaje v Týně jsem měl fakt radost. Je tam dobrá parta.

Redakce: Kde vidíš Banes Florbal Soběslav za pět let. Kde za deset?

Libor: Tak když to vezmu od konce tak doufám, že se za těch deset let budu moct chodit koukat na tribunu, fandit mladejm a říkat jim, jak jsme to tenkrát dělali my. Že florbal bude, že budou děti, se kterými budeme moci hrát, že to bude pořád ten nejlepší klub, do kterého se lze dostat a ve kterém lze působit. A jestli budeme hrát regionální ligu, divizi, nebo superligu… to je asi jedno. Musí tam být ale stále nějaká přidaná hodnota, musíš z toho mít dobrý pocit. Takže věřím, že to přitáhne další lidi, kteří z toho ten dobrý pocit mít budou a budou svůj čas ochotní dávat mladším generacím.

Redakce: A kde za těch deset let vidíš sebe? Tedy kromě té tribuny

Libor: Ty bláho… za deset let. No ale to vlastně ještě budu mladej. 45… to ještě budeme hrát s Běldou v béčku. A doufám, že i s ostatními. Že se vrátí Doly (Tomáš Dolínek), Jirka Hák, kterej už bude hrát se svým synem, Pivečkovi, že se uzdraví kolena… no a mohl by se vrátit i Krk (Martin Krejča). Takže tam se vidím. A doufám, že to tak bude.

Redakce: je nějaká otázka, která nezazněla, ale měla by?

Libor: No… Asi ne. Ale chtěl bych přeci jen doplnit jednu věc. Za chodem klubu se dneska schovává řekl bych 15-20 lidí, trenérů, kteří tomu věnují hromadu času a úsilí na úkor času stráveného s rodinou. Takže jim velký dík, protože bez nich by to nešlo. Obrovský dík i sponzorům, protože by to nešlo ani bez nich. Pořád si myslím, že máme jedny z nejlepších podmínek v jižních Čechách, pokud jde o finance. Stále se snažíme, aby děti platili co nejméně, a přitom měli v rámci možností amatérského sportu co nejlepší podmínky. A furt je co zlepšovat. Kdybychom se každý rok posunuli alespoň o pár procent ve zkušenostech, tak by to bylo fajn. Doufám, že se jednou vrátí i Důša, který bude nabitý trenérskými zkušenostmi a ohromně to tu zase oživí, otevře nám nové obzory z profesionálních vod. Snad budeme z našich hráčských řad získávat další posily do organizačních struktur a snad se nám i podaří zapojovat více i rodiče, hlavně tedy u mladších kategorií, protože pak by mohli jezdit na více zápasů a mohli bychom tím pádem v některých kategoriích přihlásit i více týmů. Třeba u elévů máme dětí mraky a mohly by být dvě tři skupiny, ale kapacitně jsme aktuálně schopni pokrýt jen jeden tým. Ale nerad bych na to koukal kriticky, protože to, co jsme za dvacet let, které soběslavský florbal oslaví příští rok, dokázali, to je pořádný kus práce. Mimochodem, plánujeme i nějaký reprezentační ples, takže určitě je na co se těšit.

A napiš tam, že děkuju i Tobě. Sám víš, kolik jsi letos napsal článků a kolik času to zabere. A když si teda hodím berličku na tvoji první otázku… když jsi ten tým vloni dovedl k sestupu z divize, tak díky i za to, že jsi na něj nezanevřel, i když je mi jasné, že to určitě muselo být hodně těžké.

Redakce: tak díky, že jsi na toho hochštaplera takhle závěrem ukázal prstem, čímž to pro čtenáře získalo hned reálnější obrysy. A hlavně díky za Tvůj čas a hodně úspěchů do budoucích let Tobě i celému soběslavskému florbalu!

Za redakci se ptal Jakub Vondruška